Informace považované respondenty za soukromé či osobní

Jedním z problémů, které metodologie výzkumu veřejného mínění řeší, je získání pravdivé a úplné odpovědi. To může být ztíženo či znemožněno položením problematických otázek, mezi které patří také otázky osobní. Otázky příliš osobní povahy jsou obecně opovažovány za nevhodné, nicméně řada výzkumů je běžně postavena na takových otázkách, které mohou vzbuzovat odpor respondenta k odpovědi a v některých případech mohou vést k nedokončení dotazníku respondentem. Jaké informace považují respondenti za osobní či soukromé?

Institut evaluací a sociálních analýz (INESAN) realizoval v dubnu 2012 výzkumné šetření zaměřené na postoje obyvatel ČR k výzkumům veřejného mínění. Celkem bylo provedeno 1 013 validních interview s osobami ve věku 18 – 64 let. Zkoumaný vzorek byl vybrán tak, aby zjištěné výsledky reprezentovaly názory a postoje dospělých obyvatel ČR.

Respondenti za informaci osobní povahy považovali především výši platu/mzdy, kterou uvedlo 71 % dotázaných. Na přibližně stejné úrovni se pak nachází zjišťování sexuální orientace (53 %), zdravotního stavu (52 %) a adresy (50 %). Další skupinu informací považovanou za osobní přibližně třetinou respondentů tvoří výška a váha (32 %), náboženské vyznání (30 %) a věk (30 %). V malé míře považují respondenti za soukromou či osobní informaci o jejich politické orientaci (23 %) nebo dosaženém vzdělání (12 %), nejméně často pak považují za soukromou či osobní informaci o povolání (9 %) nebo národnosti (9 %).

Vnímání některých informací jako soukromých či osobních je pak v souvislosti se sociodemografickými údaji. Sexuální orientaci hodnotí častěji jako osobní informaci lidé žijící ve městech s 100 000 a více obyvateli (64 %), vysokoškoláci (63 %) nebo lidé mladší než 20 let (62 %), adresu pak studenti (65 %), lidé v důchodu (64 %) nebo lidé žijící ve městech s 100 000 a více obyvateli (61 %). Náboženské vyznání jako soukromou informaci hodnotí častěji studenti (48 %), vysokoškoláci (40 %) či lidé žijící ve městech s 100 000 a více obyvateli (40 %).

 

Zvýšená pozornost k problému získávání pravdivých či úplných dat by měla být věnována především ve výzkumných šetřeních, která ke svým závěrům potřebují zjišťovat výše platu/mzdy. Řešením zde může být citlivé položení otázky a nabídka výběru z několika příjmových skupin. Větší pozornost musí výzkumník věnovat také otázkám směřujícím ke zjištění sexuální orientace a zdravotního stavu. Lze očekávat problematické získání informace především od lidí, kteří se nehlásí k obecně akceptované heterosexuální orientaci nebo kteří okolnosti svého zdravotního stavu vnímají jako ponižující. V případě národnosti, která patří mezi nejčastější diskriminační znaky, ale podle výzkumu není obecně považována za soukromou informaci, lze přesto lze usuzovat, že v případě diskriminovaných skupin obyvatel, bude otázka na národnost vnímána více jako osobní, než u většinové společnosti.