Postoje obyvatel ČR k výstavbě a významu spaloven komunálního odpadu

 

V souvislosti s rozvojem území a rozsáhlou výstavbou v okolí stávajících obydlí vzniká přirozený střet zájmů, kdy na jedné straně stojí zájem či potřeba realizovat konkrétní stavbu a na straně druhé je zájem např. místních obyvatel uchovat své nejbližší okolí beze změny a usilovat o změnu lokalizace plánované stavby. Je přitom lhostejné, zdali je daná stavba plánována v soukromém či veřejném zájmu, roli nehraje ani míra prospěšnosti pro danou lokální komunitu (např. ve zvýšení dostupnosti některých služeb či ve snížení nezaměstnanosti v dané lokalitě) a není ani podstatné, zdali jsou konkrétní lidé v dotčené lokalitě přesvědčeni o potřebnosti dané stavby či smysluplnosti plánované investice. Obecně pozitivní hodnocení obyvatel se obvykle převrací v okamžiku, kdy se ukáže, že daná výstavba bude „za humny“. Předmětem výzkumného šetření je analýza postojů obyvatel k výstavbě zařízení pro energetické využití odpadu, jejím cílem je pak ukázat, jak se mění míra tolerance výstavby těchto zařízení v závislosti na vzdálenosti jejich plánovaného umístění od bydliště respondentů.

Institut evaluací a sociálních analýz (INESAN) realizoval v květnu 2013 výzkumné šetření zaměřené na toleranci výstavby těchto zařízení. Celkem bylo provedeno 706 osobních interview vedených tazateli s obyvateli ČR ve věku 18–74 let. Zkoumaný vzorek byl konstruován tak, aby zjištěné výsledky reprezentovaly názory a postoje dospělých obyvatel ČR. Z výsledků výzkumu vyplývá, že z hlediska celospolečenského přínosu hodnotí zařízení pro energetické využití odpadu jako užitečné přibližně čtvrtina respondentů, naopak jako nežádoucí je hodnotí dvě pětiny dotázaných. Třetina dotázaných se pak nepřiklonila ani na jednu, ani na druhou stranu. Z hlediska tolerance výstavby zařízení pro energetické využití odpadu je z odpovědí respondentů patrné, že by ho nejsnáze akceptovali, pokud by se budovalo v sousední zemi (v Německu, v Rakousku, v Polsku nebo na Slovensku) nebo alespoň v sousedním kraji. Jeho výstavba by pak vadila pětině (19 %), resp. třetině (32 %) dotázaných. Výrazně vyšší podíl respondentů by neakceptoval výstavbu zařízení pro energetické využití odpadu ve vedlejší obci (63 %), a zejména pak ve své vlastní obci. Výstavba zařízení na opačném konci obce/města by vadila 92 % respondentů a výstavba ve vlastní ulici či čtvrti 95 % dotázaných.

Tyto výsledky ukazují na tzv. NIMBY efekt, kdy lidé obecně uznávající potřebnost daného zařízení projevují stupňovaný odpor v závislosti na tom, jak blízko by konkrétní stavba měla být umístěna. Obecně popsaný jev se v konkrétních podmínkách jednotlivých krajů ČR projevuje zajímavým způsobem. V krajích, kde se výstavba zařízení pro energetické využití odpadu plánuje (Kraj Vysočina a kraje Plzeňský, Olomoucký a Moravskoslezský kraj), vyjádřili totiž obyvatelé významně nižší podporu těmto zařízením, než lidé v krajích, kde je zařízení pro energetické využití odpadu již vybudováno (hl. m. Praha a dále kraje Liberecký a Jihomoravský). Apriorní nesouhlas s výstavbou zařízení pro energetické využití odpadu je patrný jak v případě jejího umístění v sousední zemi (34 % oproti 22 %), tak také v sousedním kraji (57 % oproti 43 %) i v sousední obci (81 % oproti 67 %). Významný rozdíl je patrný také v případě plánovaného umístění na opačném konci obce (91 % oproti 83 %).

 

Podíl respondentů, kterým vadí výstavba spalovny

 

Výsledky šetření, které INESAN provedl, svědčí v daném případě pro existenci NIMBY efektu. Ukazuje se, že zařízení pro energetické využití odpadu by bylo akceptováno, pokud by bylo vybudováno v sousední zemi. Naopak plánovaná výstavba v sousedním kraji by již vedla část obyvatel k přehodnocení (do té doby vstřícného) postoje k těmto zařízením.