Přístupy k měření výkonnosti v českých organizacích

S ohledem k situaci v mnoha odvětvích ekonomiky stále více subjektů obrací svou pozornost k otázkám své vlastní výkonnosti a ke způsobům, jak výkonnost adekvátně měřit. Některé organizace implementovaly standardizované, komplexní systémy pro sběr a vyhodnocení údajů o své výkonnosti, řada dalších subjektů vyvinula vlastní metodiky přizpůsobené svým konkrétním charakteristikám a požadavkům managementu, zatímco jiné subjekty svou výkonnost jen odhadují nebo se touto problematikou vůbec nezabývají. Jaká je tedy současná praxe v českých organizacích? Který z přístupů k měření výkonnosti převládá?

Institut evaluací a sociálních analýz (INESAN) realizoval v květnu 2012 výzkumné šetření zaměřené na přístupy k měření výkonnosti používané v českých organizacích. Celkem bylo provedeno 331 validních interview s vedoucími představiteli jednotlivých organizací; dotazováni byli typicky majitelé firem či jejich ředitelé (CEO), popř. členové představenstev a zástupci vyššího managementu (finanční, obchodní či výrobní ředitelé). Zkoumaný vzorek byl konstruován tak, aby zjištěné výsledky reprezentovaly situaci v organizacích ve výlučně českém vlastnictví (tj. bez deklarované přítomnosti zahraničního kapitálu) s více než 100 zaměstnanci. Z odpovědí vyplývá, že téměř čtvrtina zkoumaných organizací využívá k měření své výkonnosti standardizované metodiky, jakými jsou např. BSC (Balanced Scorecard), ABM (Activity Based Costing/Management), Total Performance Scorecard nebo Performance Prism. Měření výkonnosti založené na parciálních metodikách, které sledují výkonnost organizace jen v některé funkční oblasti (např. jen ve finanční rovině či jen v oblasti marketingu) využívají dvě pětiny organizací. Ostatní organizace (34 %) zakládají měření výkonnosti na srovnání plánovaných a skutečných výsledků (nejčastěji jde o základní finanční ukazatele jako např. EBIT či ROI); čtyři procenta subjektů pak svou výkonnost odhadují bez použití empirických dat.

Z podrobnější analýzy vyplývá, že míra využití standardizovaných metodik se zvyšuje s rostoucím ročním obratem. V segmentu organizací s ročním obratem do 100 mil. Kč využívá standardizované nástroje pro sledování výkonnosti přibližně pětina subjektů, naproti tomu v segmentu největších organizací s obratem vyšším než 500 mil. Kč, využívají standardizované metodiky více než dvě pětiny společností. Ukazuje se, že využívání komplexních a standardizovaných systémů pro měření výkonnosti vede k implementaci konkrétních opatření směřujících ke zvyšování výkonnosti (odstranění nedostatků způsobujících nižší výkonnost) – lze tedy konstatovat, že systémy pro měření výkonnosti jsou aktivně používány a na základě dosahovaných výsledků jednotlivé subjekty skutečně svou výkonnost řídí. Tento poznatek vyvrací jeden z mýtů o tom, že zavedené systémy měření výkonnosti jsou pro danou organizaci jen zbytečnou zátěží, neboť management nereaguje dostatečně pružně na zjištěné výsledky a získané informace jsou ukládány do šuplíku.

Z výsledků je dále patrné, že pro organizace, které svou výkonnost neměří, ale jen ji odhadují, představují největší překážku implementace systémů pro měření výkonnosti vysoké finanční náklady. S tím pochopitelně souvisí finanční návratnost takovéto investice, kterou představitelé těchto subjektů považují za diskutabilní. Jinými slovy jsou přesvědčeni o tom, že přínos spočívající ve zvýšeném výkonu organizace by nedosáhl takové úrovně, aby vyvážil investici do zavedení příslušného systému. Častou bariérou je rovněž obava z nutnosti navázat na měření výkonnosti rasantními procesními změnami.

Segmentace

 

Ukazuje se, že problematika výkonnosti a jejího měření se dotýká téměř všech organizací. Současně je patrné, že v procesu řízení výkonnosti se o ucelené, podrobné a přesné informace opírá jen část českých podnikatelských subjektů. Výsledky, ke kterým INESAN na základě provedeného výzkumu dospěl, poukazují na to, že většina organizací se svou vlastní výkonnost snaží řídit, nicméně v mnoha případech je toto úsilí završeno nahodilým zpracováním snadno dostupných ekonomických údajů. Systematický a ucelený přístup k měření výkonnosti však mezi českými organizacemi není běžnou praxí.