V rámci evaluací využíváme následující aplikované postupy:  

O jednotlivých postupech se dozvíte na příslušné stránce.

Metoda Delphi

Metoda Delphi je subjektivně-intuitivní metodou, jež slouží primárně k expertním odhadům budoucích trendů či k prognózám budoucího vývoje. Delphi se však používá také k identifikaci priorit, k posouzení možných scénářů budoucího vývoje a k odhadu možných dopadů jednotlivých opatření, jejichž implementace je v daný okamžik zvažována. Delphi se v široké míře uplatňují mj. při ex-ante evaluacích.

Metoda Delphi je založena na vícekolové, moderované, nepřímé a korespondenční komunikaci mezi zástupcem realizátora šetření a jednotlivými účastníky (experty). Nepřímá forma komunikace znamená, že jednotliví účastníci (pečlivě vybraní experti) nekomunikují mezi sebou navzájem (vzhledem k anonymitě o sobě dokonce ani nevědí), nýbrž jsou v kontaktu pouze s moderátorem. Ten formuluje a distribuuje jednotlivé otázky a následně shromažďuje a sumarizuje získané odpovědi. Ty jsou v dalším kole distribuovány jednotlivým účastníkům s žádostí o korekci či potvrzení vlastního výchozího stanoviska, o doplnění případných argumentů či námitek atd. Proces komunikace s experty může probíhat v mnoha kolech, nicméně je obvyklé, že proběhnou 3 – 4 kola; vždy je účastníkům poskytnuta nejméně jedna příležitost ke změně či k doplnění výchozích odpovědí. Klíčovými charakteristikami této metody je tedy anonymita expertů (nevědí o sobě, aby se nemohli vzájemně ovlivňovat a aby byla zajištěna rovnost názorů/expertních odhadů); několikakolové zapojení účastníků, kteří mohou reagovat na anonymně vyjádřená stanoviska ostatních expertů, což obvykle vede k postupné konvergenci odhadů; korespondenční způsob komunikace, kdy je expertům ponechán dostatečný časový prostor pro formulaci jejich písemných stanovisek (obvykle v řádu několika dní), jež zasílají moderátorovi. Jen výjimečně se namísto korespondenční komunikace provádějí hloubková interview.

Soubor expertů obvykle čítá několik desítek jednotlivců; jejich výběr je určen cíli výzkumného šetření, nicméně snahou je zapojit do šetření skutečné experty, kteří v dané oblasti aktivně působí. Odborná kompetence účastníků je významným předpokladem zařazení dané osoby mezi účastníky šetření.

 

Auto-evaluace

Auto-evaluace je systematické hodnocení dosažených cílů dle předem stanovených kritérií. Poskytuje zpětnou vazbu o kvalitě (musí mít definována kritéria a indikátory) a úrovni dosažených cílů vzhledem k projektovaným cílům.

Typickým znakem auto-evaluace je orientace na procesy. Je prováděna vždy interními pracovníky dané organizace. Veškeré cíle jsou stanoveny zevnitř. Dalším neméně důležitým znakem auto-evaluace je maximální znalost prostředí, ve kterém je auto-evaluace prováděna. Bohužel tato skutečnost vede k možnému neobjektivnímu sebehodnocení, neboť jsou všichni aktéři osobně zainteresováni a ovlivněni osobními vztahy.

Auto-evaluace se zaměřuje na problémy, které vnímá daná organizace jako nejzávažnější. Identifikuje příčiny a následně navrhuje i způsob nápravy.

 

Evaluační návštěvy IN-SITU

Metoda pozorování představuje plánované objektivní sledování předem definovaných jevů, která umožňuje zachytit činnosti zkoumaných subjektů, které jsou přímo dostupné smyslům. Na základě předem definovaných kritérií je sledováno skutečné chování jedinců či skupin osob v reálných podmínkách. Pozorování bývá většinou používáno v kombinaci s jinými metodami sběru informací. Pozorování je vhodné zejména pro zjišťování četnosti jednotlivých úkonů/aktivit, či chování jedinců v reálných či simulovaných podmínkách. 

INESAN využívá tuto metodu zejména v souvislosti s projekty, kde vyvstává potřeba zjistit např. četnosti jednotlivých úkonů/aktivit, či chování jedinců v reálných či simulovaných podmínkách.

 

Peer-review

SWOT syntéza

Benchmarking

Contribution analysis

Systems approach

Multicriteria analysis (MCA)

Social impact analysis

 

 

← ZPĚT